deník piš a piš, pak vzpomínati smíš...

Za svůj život už jsem pár zápisníčků vyzkoušela. No znáte to: tentokrát to bude jinak!, poslední šance!, teď už ale fakt! a tak dále...

 K prvnímu mne myslím inspirovala knížka Deník mimoňky. K té se mimochodem vracím pořád; i když je to superoddychovka na jedno odpoledne, je to mega série. No ale k věci...

Měla jsem asi 3 deníky (žádnej jsem celej nepopsala...ehm.), ale pak se mi zas jednou něco faaakt (ne)vydařilo. V 7. jsme jeli na lyžák a já si ho inteligentně vzala s sebou. No a co se bohužel stalo - jeden kretén si něco přečetl o jiným kreténovi a nejtrapnější událost měsíce byla na světě.

 Takže tenhle deník je zahrabaný kdesi hluboko v mojí vzpomínkové krabici, kam jsem ho hned po návratu z kurzu vztekle zahrabala. 

 Ale protože jsem to prostě já, musela jsem provokovat dál. Tenhle mi ale vydržel jen asi 3 měsíce - a až donedávna nic. A ne, není to proto, že bych nějak zázračně zmoudřela. Hahaha, ani omylem. Sorry, ale já a moudrost? To nejde ani říct v jedný větě! (Ok, právě jsem to udělala. Ale stejně!)