očekávání něčeho... jen já - nebo i ty?

Ahojky... No nevím jak ty, ale já ve vzduchu úplně cítím to napětí, to chystání, to očekávání pohody, klidu, zkrátka něčeho...

Všude se pořádají koncerty, rozsvěcí se stromky, peče se cukroví. Lidé se usmívají s každou výjimečnou sněhovou vločkou a a kupodivu i ve škole už byl klid. Teď už nás dokonce fakticky propustili! Pravda, na 2 týdny, ale to je prostě super a musí se to využít...

Třeba absolutně galaktickou přespávačkou s bandou kamarádek (jo, tušíš správně - to jsem jáá!). Nebo i tím, že půjdeš po ulici a usměješ se na každého. Na řidiče autobusu, co tě veze ze školy domů. Na kluky ve třídě, co tě celý rok vytáčí. Jako jo, výjimky se najdou, ale stejně. Na knihovnici. Na náhodný děcka na ulici. Na týpka, co se bude tvářit naštvaně, jako by ho zrovna vyhodili z práce. A třeba i na chlápka, co bude šťastný, protože v práci právě dal výpověď...

Ale tenhle podivný klid (nebo co se to tu nad námi vznáší jako mlha) se dá využít i jako záminka, proč být pro jednou hodná na bráchu. No... je fakt, že když jsem dneska na brášku přes celou školní chodbu zahalekala něco jako ,,Ahoj bratříčku!", netvářil se moc vánočně. ok, spíš vypadal, že mě chce zabít (zatímco jeho kámoši se smáli...). Ale stejně, pár dní v roce to se mnou snad vydrží. Vlastně - bude muset :-).

Tak zkus i ty  nějak využít tenhle vánoční a předvánoční čas k něčemu jinému, než stěžováním si na všechno kolem a obecným zoufáním si :-)...