po roce Vánoce, Vánoce... jsou tady zas!

O Vánocích letos už podruhé! Ale tentokrát vážně - protože OMG, ještě 23 dní! Tak jo, jasně, jsem v klidu. A jdeme na too!

Všichni známe tu hromadu příprav, stresu, nakonec vtipných incidentů (jo, o tomhle se dneska taky zmíním...) a vůbec, všechny ty vánoční přípravy. Každou chvíli je zapotřebí něco obstarat - vytáhnout cukroví z trouby, sehnat stromeček, koupit nové ozdoby (jelikož při zdobení podlehly ty dosavadní :D), navařit na pořádnou večeři, vyhrabat ze skříní dárky, co jsme nakoupili už v červnu, vyzdobit, uklidit... Uf. No ale stojí to za to - ať už si schováme dojemné vzpomínky nebo námět na oskarovou tragikomedii.

Mamka něco uklízela v obýváku a mě s babičkou nechala péct cukroví (což byla celkem zásadní chyba... #uznikdy). Všechno docela v pohodě klapalo, a tak když mi zazvonil mobil, v klidu jsem šla zjistit, co se děje. Jenže... Jakmile jsem hovor přijala a otočila se k pečícímu šílenství zády, ozval se za mnou panický výkřik a docela dost divné zvuky. Pořád s mobilem u ucha jsem se ohlédla - a ani ve snu by mě nenapadlo, že uvidím babičku hasit, natož naší troubu.

,,Promiň, hoří nám trouba," oznámila jsem tomu nešťastníkovi, co mi původně chtěl jen něco jako popřát šťastné a veselé. Pak jsem hovor típla a společně s mamkou, co mezitím přiběhla, se vrhla mezi spálené cukroví. Nic horšího se naštěstí nestalo, a když jsme zjišťovaly, co to vlastně hořelo, babička nám to vlastně docela logicky vysvětlila: dala plech s pečícím papírem moc blízko ke zdroji tepla. Teda řeknu vám, zpětně si to vyprávíme jako lol story, ale v tom momentu to byl sakra šok.

Ale tohle je asi maximum šíleností, co se u nás na Vánoce staly. Většinou se nám daří kazit jen drobnůstky typu zašmodrchaný řetěz, prasklé žárovky tam, kde musí svítit a absence mozkových buněk při vzpomínání, kam jen jsme to schovali dárky...?

Takže užívejte advent, chystejte cukroví i dárečky a nežeňte se moc kupředu - čas běží rychle ♡