stíhat, či nestíhat? aneb otázka času

Čím tak začít, po dlouhé absenci (pardon!)? Ale vážně - i kdyby sem už nikdo nechodil - promiň! Poslední dobou fakt nestíhám, takže dneska to bude (fanfáry, prosím! ehm... haló? fanfáry? a jéje...) o času, (ne)stíhání, spěchu... A vůbec; čti a dozvíš se :-).

Každý někdy chodil do školy. Někdo má tu smůlu, že ještě musí, někdo štěstí, že zatím (už) ne... 

Ale něco vám povím: když jste týden ze školy doma a pak musíte najednou zase vstávat, stíhat, zvládat... No znáte to, já to bohužel zažívám právě teď. Otrava :-/. 

 Ale nebudu si tady vylévat svoje utahané srdéčko, milí zlatí. Zkrátka a dobře: ČAS... Můžu zas chvíli filozofovat? Prosííím?

 Neúprosně běží, pronásleduje nás a jednou nás chtě nechtě doběhne. Baf! Mám jedno oblíbené úsloví (nebo možná přísloví? no co...): ,,Žij každý den tak, jako by to byl tvůj poslední."  Nechci znít jako moralista nebo bůhvíkdo, ale my umíráme. Teď, tady. A další úsloví (ále co, vem to čert :-)): ,,Člověk má žít, ne přežívat." To taky patří mezi moje oblíbené.

 Ale ruku na srdce, málokdo dokáže opravdu ,,žít" neustále. Sedm dní v týdnu, 24 hodin denně. Je pravda, že dost často se nestíhám ani najíst (ano, opravdu je řeč o mně!) nebo vyspat. A nejsem jediná.

 Na druhou stranu se nikdy nenudím. Škola, kroužky, čtení, kamarádky, školní projekty, blablabla. Ten seznam je asi nekonečný... A občas by se hodilo jen tak vypnout.

 Naposled jsem na něco takového měla čas asi ve 3 ráno. Já, super organizátor. Ale někdy se přeci jen něco najde, a to jsem pak fakt neschopná dělat cokoli, co musím. Fuj, povinnosti.

Ok, nechám vás teď trochu relaxovat, po takové dávce hlubokých myšlenek (ha. ha. ha!). Užívejte, žijte a vůbec, snažte se přežít♡.