tábor: vzpomínám a nezapomínám
Když jsem nasedla do autobusu (jako dokonalý autista hezky dopředu, s knížkou a sluchátky), musím říct, že jsem se těch 3 týdnů začínala dost děsit. Povedlo se mi začít bez trapasů, což je u mě úspěch.
Kdyby byl první den mise (ne že by tak trochu nebyl), odšktrtla bych si spokojeně kolonku splněno. A druhý den bych označila pravý opak - ale to je jiný a moc dlouhý příběh.
Doopravdy se mi povedlo zapadnout přibližně po čtyřech dnech. Lidi totiž fakt sblíží, když někdo (ehm) dostane monstrózní záchvat smíchu vždy při tichém zašeptání ,, dobrou noc"... No a od té noci už jsem u sebe měla skvělou bandu holek - a později i kluků...
Na konkrétní storky není čas, ale odehrálo se všechno od vodních válek přes olympiádu, teorie o vesmíru a kácení stromů po noční srazy....
Nejlepší léto života!