začíná škola; fakt super!

,,Back to school!", hlásá každá reklama v televizi, každý plakát na ulici, hodiny, hodinky, mobily, budíky... A bohužel mají pravdu; škola se neúprosně vrací do našich životů. 

Ráda bych začala citátem z filmu. Možná jej znáte, možná taky ne, ale na tom teď nezáleží... Tak tedy: ,, Po celá tisíciletí se všechna zvířata, všechny rostliny i předkové dnešního člověka přizbůsobovali prostředí, ve kterém žili. Ale dnes... Dnes si člověk prostředí přizpůsobuje sobě. (...) Jeho potomci jsou tak odsouzeni nejméně devíti letem školní docházky. (...) A člověk stále silněji pociťuje, že se musí znovu přizpůsobovat; prostředí, jež si sám vytvořil...". Naprostá pravda, říkám.

  Ale abych nebyla jen negativní... Je fakt, že škole vděčím za hodně, většina z nás. Nevím, na jakou školu chodíte, jak dlouho tam chodíte a jak dlouho ještě chodit budete, ale můžu vám to říct o sobě.

 Když mi bylo šest, nastoupila jsem do první třídy. To asi není nic překvapivého ani extra zajímavého, ale do tohoto příběhu to patří. Pět let jsem jako vzorná školačka dodržovala docházku, učila se a domů nosila samé jedničky. Neberte to jako vychloubání se, můj prospěch už je dávno někde jinde :D. V páté třídě jsem ale udělala přijímačky na místní osmiletý gympl - a to byl jeden ze zásadních zlomů mého života. V červnu jsem se rozloučila se starou třídou, která mi doteď neskutečně chybí.    (Hahaha. Ani omylem.) 
Do šestky jsem nastoupila s jednou z mých nejlepších kamarádek a s přáním seznámit se s někým novým.

 Asi by bylo na místě říct, že přibližně půlku třídy jsem relativně znala, tvořili ji totiž lidé ze stejné základky, jen z jiné třídy. Lépe jsem ovšem znala jen jednu dívku, která dnes patří mezi mé nejlepší kamarádky. Kromě ní to ale byli pro mě vlastně cizí lidé. Tak, a teď dál...

 Mé očekávání se vyplnilo na miliardu procent. Seznámila jsem se se skvělými lidmi a teď máme skvělou šestičlennou partu. Už jsou to tři roky, co se známe. Jestli jste si už spočítali, že právě nastupuji do devítky, máte mou pochvalu. A vy, co jste spoléhali na to, že vám to povím: jste mí lidé. Udělala bych to taky tak :D. 

 Škola mi nedala jen super partu, ale i mnoho jiného. Jenže to už je spíš na jiný článek. Takže do té doby zkuste přežít blížící se peklo a mějte se tak fajn, jak jen můžete; protože i když je škola dlouhá, život je pořád krátký...