breč, uleví se ti...snad

Někomu ruply nervy, někdo má jen špatný den (týden, měsíc, rok...). Jestli jsi to i ty - i když to možná zní divně - jsem tu s tebou♡

Jo, jasně. To totiž každýho hrozně uklidní, že nějaká puberťačka má pocit, že všechno ví a všechno zná. Ale vážně - i náctiletá holka ví, co je to smutek. 

Znám jednu fakt perfektní knížku (tady si o ní přečtete trochu víc), a ta je teda ztělesněním smutku a problémů teenagerů. Absolutně jí miluju! Ale to už zas odbíhám...

Nevím jak vám, ale mně už se párkrát stalo, že jsem v jednu chvíli byla úplně v pohodě a pak najednou bum! a měla jsem chuť jít pryč od všeho a všech. Takovej syndrom osamělý noci trochu. A protože jsem to já, mám pár písniček, který mě z týhle nanicovatý nálady mají za úkol vytáhnout:

▪ Talk to me (Cavetown)
▪ It's U (taky Cavetown)
▪ Devil town (překvapivě Cavetown) 
▪ Fight song (Rachel Platten - to když jsem smutno-naštvaná)
▪ Uncover

Mohla bych vám sem vypsat čísla na tísňovou linku a podobně... Ale upřímně, jednak si je můžete jednoduše najít a navíc - kdo tam zavolat nechce, ten tam nezavolá. 

Často si říkám, že mojí tísňovou linkou jsou kamarádky. A nemusí mě ani cíleně přesvědčovat o tom, že venku je svítící sluníčko a plno duh a jednorožců. Stačí, že si se mnou píšou, rozesmívají mne a nebo  se na mne otáčí při hodinách. Nevyslovená slova mají někdy větší váhu než ta vyřčená či napsaná.

Když jsem smutná/naštvaná kvůli někomu konkrétnímu, osvědčila se mi metoda NND - Nikdy Neodeslané Dopisy. Jednoduše té osobě napíšete dopis, strčíte do obálky a... schováte. Já už mám doma docela slušný balík. Někdy si říkám, že je odešlu, ale po několika letech se tak ještě nestalo - kdo ví, možná i tobě jednou přistane ve schránce omluva,  přiznání nebo upřímná zpověď...

A na závěr (už trochu ohraná, já vím) jedna zatraceně pravdivá větička: nejsi v tom sám/sama! ♡